Olympijské stadióny v Německu 3 - Mnichov. Olympic stadia in Germany 3 - Munich

Třetí olympijský stadión v Německu vypadá zcela jinak než předchozí dva, s nimiž jsem Vás seznámil. Je postaven jako ultralehký stan z ocelových lan s použitím velkoplošných panelů z akrylového skla. Symbolizuje otevřenost a fantazii a evokuje panoráma nedalekých Alp. Ambiciózní střecha je vztyčena nad mísou zapuštěnou do terénu. Slyšel jsem, že krátery po bombách shozených na město během druhé světové války měly usnadnit hloubení této "mísy", ale opravdu nevím, zda je to pravda nebo nikoli.

Stadión s původní kapacitou 80 tisíc diváků hostil 20. letní OH v srpnu a září 1972. Hlavními sportovními hrdiny her se stali americký plavec Mark Spitz , který získal 7 zlatých medailí ze 7 startů, a sovětská sportovní gymnastka Olga Korbutová, která sice obsadila až druhé místo ve čtyřboji, ale nadchla obtížností svých sestav a řadou nových prvků. Tragickým bodem těchto her byl teroristický útok palestinského komanda, při kterém přislo o život 11 izraelských sportovců, trenérů a funkcionářů.

Olympijské hry v roce 1972 nejen ukázaly Německo jako nesmírně přátelskou, pohostinnou a ekonomicky vyspělou zemi, ale vystřelily město Mnichov mezi moderní evropská velkoměsta díky zcela novému systému dopravní infrastruktury, který byl u příležitosti OH vybudován. Olympijská věž se stala novým symbolem města a vymezuje se svou lehkostí oproti těžkým, strohým liniím nedaleké centrály firmy BMW.

Olympijský stadión byl v následujích letech svědkem řady významných sportovních událostí včetně finále Mistrovství světa ve fotbale v roce 1974 a finále Mistrovství Evropy ve fotbale v roce 1988. Do otevření zbrusu nové Allianz arény na severu města byl sídlem mnichovských fotbalových klubů Bayern a Mnichov1860. Stále hostí velké koncerty a hudební show.

Přiložené fotografie ukazují stadión ve specifické roli tradičního místa doběhu Mnichovského maratónu a dalších městských běhů. Měl jsem tu čest zde jeden z nich ukončit a - řeknu Vám - za pot a námahu ten pocit mnohonásobně stál......

----------------------------------------------------------------------------


The third olympic stadium in Germany looks completely different than the first two. Built as a superlight 'tent' construction from steel cables with large surfaces of acrylic glass, it shall demostrate openess, free mind and create impression of the nerby Alps. Built above a big 'bowl' submerged into the landscape, they say that bomb craters from the Second World War made its construction easier - but I am not really sure if this is the fact or just a story.

With original capacity of 80,000 spectators, the stadium hosted the Summer Olympics in August/September 1972. Main sport heroes of the Games were American swimmer Mark Spitz with 7 golds from 7 competitions, and new Russian gymnastic superstar Olga Korbut who, although not winner of the 4-combination, made fantastic impression by extraordinary complexity of her shows and several never-seen acrobatic elements.
Black spot on the success of these Olympic Games was the terrorist attack of a Palestinian comando which killed 11 Israeli athletes, trainers and officials.

1972 Olympics not only showed real 'New Germany' with its hospitality, cheerfulness and economical miracle but also trasformed the city of Munich into a modern town, thanks to the construction of new municipal transport system. 'Olympiaturm' (Olympic Tower) became new symbol of the city and challenges with ist soft lines much sober style of adjacent BMW headquarters.

Till the opening of brand new football stadium ('Allianzarena') in the North of Munich, the Olymic Stadium was used for many sport events, including the 1974 football Worldcup and 1988 Euro finals. Today, mass concerts still take place here.

The pictures I show you in this article present the stadium as traditional finish place of Munich Marathon and other city runs. I finished here one of shorter runs, and the feeling that I was there was worth sweating!!!!

Olympijské stadióny v Německu 2 - Berlín. Olympic Stadia in Germany 2 - Berlin

Několik měsíců po prvních olympijských hrách na německé půdě, které se konaly v Garmisch-Partenkirchenu, se Německu dostalo cti hostit i letní Olympijské hry.

Místem konání letních OH roku 1936 byl Berlín. Zbrusu nový olympijský stadión byl vybudován na západě města. Pro účely OH měl zhruba 110 tisíc míst pro diváky a byl postaven v typickém národně-sociálním duchu se zvýrazněním antických ideálů síly a převahy. Jeho název během OH byl Deutsches Stadion, tedy "Německý stadión". Speciální tribuna byla postavena pro diktátora Adolfa Hitlera, který OH stejně jako předchozí zimní hry otevíral a byl pří hlavních soutěžích přítomen.

Nacistická propaganda zneužila olympijskou myšlenku ke své prezentaci. Podařilo se jí s pomocí tisíců ovlivnitelných dobrovolníků vytvořit zdání přátelské a tolerantní atmosféry, xenofobní charakter režimu ale skrýt nemohla. Jednou z hlavních tváří her se stal černošský sportovec Jesse Owens, vítěz v běhu na 100 a 200 metrů, skoku do dálky a člen vítězné štafetu na 4 krát 100 metrů. Hitler, který si osobně potřásal rukou se všemi německými olympijskými vítězi, mu však nepogratuloval.

Olympijský stadión je jednak veřejně přístupný, jednak je stále používán a žije jako součást nového sjednoceného Berlína. Jeho dnešní kapacita je asi 75 tisíc sedících diváků a kromě prvoligových fotbalových zápasů berlínského klubu Hertha se stal svědkem mistrovství světa v kopané mužů i žen nebo atletického MS. Je zajímavé, že při poslední přestavbě byly hřiště a atletická dráha ponořeny o asi 3 metry hlouběji do útrob stadiónu.

Je snadno dosažitelný městskou dopravou a já osobně doporučuji jej navštívit, když je prázdný, protože síla historie, která sálá z tohoto místa, je neuvěřitelná a je lépe vychutnat si ji v klidu.

===================================================================

Few months after the first Olympic Games on the German territory which took place in Garmisch-Partenkirchen in winter 1936, Germany got the honor to host also Summer Olympic Games.

Summer Olympics 1936 took place in Berlin. A new, greenfiled stadium was built at the West of the town. For the purpose of the Games, the 'Deutsches Stadion' ('German Stadium') was able to accommodate 110 thousand spectators. It was built in typical national-socialist style, highlighting antique ideals of strength and beauty, with special stand for the dictator Adolf Hitler who inaugurated the Games (as well as those in Ga-Pa) and who was present at main competitions.

The Nazi propaganda misused the olymic idea to its presentation,. With the help of thousands of volunteers, it succeeded to create an amicable and tolerant atmoshere, yet it was unable to hide the xenophobia of the regime. One of the stars of the Games was the American black sportsman Jesse Owens who won 4 gold medals - 100m and 200m sprints, long jump, and was also part of American 4 times 100m relay team. Hitler who personally shaked hand of all German olympic winners ignored him.

The Olympic stadium is open for public and well accessible by public transport (S-Bahn). It is used and became part of new, united city of Berlin. Its today's capacity is about 75 thousand seated spectators, and apart from being home of Hertha Berlin, German 1st-league football club, it hosted also several football Worldcups (both male and female), and World Light Athletics Championship. It is interesting that the lawn and race track were burried by 3 meters during the latest reconstruction.

While it is possible to get a ticket for football matches (except of big matches like against Bayern Munich or Borussia Dortmund), I recommend to visit the place when it is empty, and when you can feel the history of the place much better.

Olympijské stadióny v Německu 1 - Garmisch Partenkirchen - German Olympic Stadia 1 - Garmisch Partenkirchen

Zimní Olympijské hry Jižní Koreji skončily a staly se součástí historie. To mi připomnělo, že ve střední Evropě se již konaly šestery Olympijské hry. Počítejte se mnou: troje v Německu, dvoje v Rakousku, jedny ve Švýcarsku. Kdo chce teď potrápit své vědomosti nebo paměť, nechť tak učiní.

Převažují hry zimní, proto jimi začneme. První Olympijské hry na německé půdě se konaly v roce 1936 v Garmisch Partenkirchenu u samé jižní hranice země. Stadión je vyprojektován v duchu tehdejšího nacionálně socialistického ducha, ale zasazen do nádherné přírody okolních Alp a posléze několikrát rekonstruován jej již vydýchal. Je stále používán, nejznámějším podnikem, který se zde každoročně koná, je druhý závod Turné čtyř můstků ve skocích na lyžích (dříve Intersportturné).

Olympijské hry samotné byly v pořadí čtvrté zimní olympijské hry. Byly co do počtu účastníků do té doby jednoznačně největší, silně vzrostla zejména účast žen-sportovkyň. Hvězdou her se stala norská krasobruslařka Sonia Henie, která získala třetí zlatou mediali v řadě. Rok 1936 je pak jediným rokem, kdy se zimní i letní OH konaly v jediné zemi (a to už tak zůstane, protože od roku 1994 došlo k oddělení konání letních a zimních OH do různých let).

Návštěva stadiónu je možná a je zdarma (navíc je zde dobrá restaurace). Pokud sem zamíříte, pak si absolutně nenechte ujít procházku po lokální asfaltce do mírného kopce k soutěsce Partnachklamm. Soutěsku s krkolomným názvem vyhloubil pár metrů úzký potůček do fascinující hloubky. Kolmé, desítky metrů vysoké skály jsou od sebe i pouhé dva metry. Projdete-li soutěskou, vyjdete naopak na krásné, klidné louce s další možností přijemných túr. Výlet je vhodný i pro menší děti, možností občerstvení je na horských chatách několik.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Winter Olympic Games in South Korea are over and became history. Good reminder to me to realize that Olympic Games took place 6 times in Central Europe - three times in Germany, twice in Austria and once in Switzerland. Who wants to check her/his knowledge and memory, can try to compile the list now!

Winter Games are more numerous, so let us start with them. The first Olympic Games on the German territory took place in 1936 in Garmisch Partenkirchen (frequently called Ga-Pa), at the very southern border of the country. The Olympic Stadium is designed in the national socialist style, but set into splendid alpine nature and after many reconstructions, the style does not dominate it. It is still used; the most important event which takes place here each early January is the second race of the 'Vierschanzenturnee' (Four Hills Tournament) in ski jumping.

The Ga-Pa Olympic Games were the fourth Winter Olympic Games. They were far the biggest by number of athletes, especially number of female athletes grew substantially in comparison with previous Olympics in Lake Placid, USA. Sonia Henie, Norwegian female figure skater, became main star of these Games, with the 3rd gold medal in the row. The year 1936 is also the only year in new-era Olympic history when both Winter and Summer Games took part in the same country (and it will stay like this because the year when Winter and Summer Olympics are organized was split in 1994).

It is possible to enter the stadium free of charge, and there is also a good restaurant there. If you happen here, you absolutely shall not miss short walk uphill by local apshalt road which ends in the 'Partnachklamm' gorge. It is unbelievable how deep and steep the gorge is, the walls are hundred meters tall and in the narrowest place are some 2 meters distant. Once through the gorge, you can continue walking through lovely, quiet alpine meadows and forrests, with few refreshment opportunities in the mountain huts.

Klid mezi davy - Pustý žleb, propast Macocha, Česká republika - Quietness among the crowds - Desert Groove, Macocha Abyss, Czech Republic

To, že propast Macocha je scénicky nejkrásnější propastí Evropy a že jí teče podzemní řeka Punkva, ze které lze objevit neuvěřitelné krasové bohatství Punkevní jeskyně při pohodové jízdě na elektrické loďce, ví každý školák z vlastivědy 4. třídy základní školy. Obě přírodní krásy jsou tak atraktivní a tak známé, že sem zavítá každý pořádný Čech, Moravan a Slezan, stejně jako davy cizinců.

Většina z nich přijede autem či autobusem na záchytné parkoviště na louce nad Macochou, případně na menší parkoviště u hotelu a restaurace Skalní mlýn. V obou případech v hezkých dnech s nekonečnými masami dalších turistů. Znám bohužel milovníky přírody a otrlé turisty, které proto návštěva tohoto (opakuji: překrásného) místa znechutila.

Poradím vám, jak se s davem vyrovnat a vychutnat si dvě hodiny rozkošné, snadné procházky v dokonalém klidu a symbióze s přírodou. Pustý žleb je roklina, která začíná na jih od vesnice Sloup (rovněž s úžasnou krápníkovou jeskyní) a vine se v délce asi 6 kilometrů skalní propadlinou. Zde bez problémů zaparkujete, autům dále zapovězeno, pro většinu z výletníků daleko a do neznáma, během procházky potkáte jen pár pěších a cyklistů.

Procházku Pustým žlebem mohu doporučit kdykoli a v každém ročním období. V mrazu nabídne ledopády, na jaře svěží zelenou, v létě chládek před vedrem, na podzim barevnou škálu schnoucího listí.

Pokud říkáte, co je to výlet do Moravského krasu bez Macochy a jeskyní, pak vězte, že na horní hranu Macochy vede z Pustého žlebu moderní lanovka, a v jeho dolní části je vstup do Punkevní jeskyně. Kdyby zde byla dlouhá fronta na vstup, vyplatí se ujít ještě necelý kilometr a navštívit jeskyni Kateřinskou, menší, ale stejně atraktivní. A restaurace Skalní mlýn, i když je tu plno, nezklame kvalitou jídla ani chováním obsluhy.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

The fact that Macocha abyss is the most beautiful and the most scenic in Europe, and that the underground river Punkva flows thru its bottoms, inviting visitors to discover unbelievable karst beauty from the board of electric boats, is well known to all children of 10 in the Czech Republic. The beauties created by nature are so magnificent that they are a ´must-see´ for each Czech, Moravian or Silesian, and they are visited by many foreigners as well.

Exit by boat from Punkva Cave

Major part of visitors leave their cars or busses on the big parking place on the top of the Macocha abyss, or on smaller one in the vicinity of the hotel Skalní Mlýn ("Mill in the Rocks"). With tons of other tourists, in both cases. I know people who, although they love nature and are keen hikers, left this (I repeat: absolutely beautiful) place with disappointment.

I have an advice for those who want to enjoy two hours of lovely walk without noise, in perfect quietness and symbiosis with the nature: Pustý žleb, or "Desert Groove". Desert Groove starts South from the village Sloup (in which you find another splendid stalactite cave) and leads you through a green gill towards South for ab

out 6 kilometers. You can park without problems in the village, further it is forbidden to cars, and, being too far or too unknown for majority of tourists, you meet just few walkers or bikers.

The walk through the Desert Grove can (shall) be done in each season - you find here frozen waterfalls in winter, fresh green in spring, shade and colder air in summer heats, and a pallette of colors of drying leaves in fall.

If you say that it is a nonsense to visit of the Moravian Karst without seeing Macocha or one of the caves, you shall know that there is a modern chairlift from lower part of Desert Groove to the top of Macocha abyss, as well as the entrance to the Punkva Cave. There might be too many visitors waiting for Punkva

Entrance into Kateřinská Cave

Cave, and you´ll have to wait long. Although I still recommend doing it, you also can walk few hundred meters more and visit the Kateřinská Cave instead, smaller but not less divine. And the restaurant in Skalní Mlýn, although busy, offers good food and nice service.

Kouzelná louka: Ramsau am Dachstein, Štýrsko, Rakousko - Meadow of Wonder: Ramsau am Dachstein, Styria, Austria

Alpy jsou hory se strmými, skalnatými štíty, které svírají úzká horská údolí.
"No tos toho teda moc neřek," máte právo se ušklíbnout nad výše uvedenou větou. Ale já jsem to takhle napsal musel, protože je to nejlepší způsob, jak uvést popis jedné z výjimek: Ramsau am Dachstein.

Ramsau je dlouhá, plochá horská louka. Jako by jeden krok z v nadmořské výšce 750m  ležícího Schladmingu až na 2995m vysokou velehoru Dachstein byl pro nějakého obra moc, a musel si vybudovat něco jako schod. Mezischod. Horská plošina je dlouhá 7 kilometrů, široká přes kilometr, lehce se svažuje od západu k východu a protínají ji aleje listnatých stromů. To vše v nadmořské výšce mezi 1100 a 1200 metry.



Ramsau with view of Dachstein

I malé dítě tu louku bez remcání projde. Kočárek budete tlačit nahoru bez námahy a dolů beze strachu, že vám ujede. Cyklista - amatér bude hrdý na to, že jezdí v Alpách a dává to. Cyklista - šampión si to zkusí nahoru z Ramsau ke spodní stanici lanovky na Dachstein, čeká ho drsných 6 kilometrů s převýšením 500 metrů. Důchodci se projdou a budou si užívat úžasné rozhledy, mládež si užije u umělého jezera na tzv. Ramsau Beach (v zimě nebo nečase je tu i krytý bazén).



Ramsau Beach
 

Naprostou Valhallou je pak Ramsau pro běžce na lyžích, protože nabízí desítky kilometrů stoprocentně upravených stop pro klasiku i bruslení. Projet údolí tam a zpět znamená 15 kilometrů perfektního svistotu skluznic (nebo vrávorání a snahy neupadnout, v mém případě, ale dokázal jsem to!!!). Lyžařské můstky, letní bobová dráha a čtyřsedačka na horu Rittisberg se všemi barvami sjezdovek pak zimní nabídku doplňují.

Nabídek ubytování je bezpočet po 365 dní v roce, ve kterých v noci naprosto tiché Ramsau nabízí mimořádný odpočinek.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

I do not invent too much new when I write that the Alps are the mountains with steep, rocky ranges which embed narrow, shady valleys. But I have to mention it when I want to introduce our today´s destination - Ramsau am Dachstein.

Ramsau is a long, flat plateau. It seems that a giant who wanted to step from Schladming, town in the valley below in the altitude of 750m, up to the peak of Dachstein, king of the range with 2995m, needed an interim step. No side step, a step in the middle. The plateau is 7km long and more than a kilometer broad, crossed by alleys of leafy trees. All that in the altitute ranging between 1100m and 1200m.

Below Rittisberg

Even a small child can walk here without protesting. Parents won´t be afraid to lose their babycars in any steep downhill. A cyclist-beginner can proudly say "I trained in the Alps", while his advanced colleague can make his legs suffer in a climb from Ramsau to the Dachstein cableway - 500m of climb on 6km of road. Elder people will enjoy walking with beautiful sightseeing, and the youth will expose their bodies at the Ramsau Beach or indoor pool in winter.

Ramsau is an absolute must for cross country skiers. It offers dozens of kilometers of perfectly machined tracks, both classic and skating. A circuit thru the valley gives you 15km of enjoyment, and who likes it hot can chose some of red or black marked trails which bring you around few neighborhood hills. Ski jumping tramplins, summer bobsled track and four-chair lift to Rittisberg (black, red and blue pistes) complete the sport offer.

Ramsau lives 365 days a year, and has things to offer in each season. Also at night, as it is one of the most silent sleeping places I know :-).

Na voru do Mnichova, Bavorsko, Německo - On a log raft to Munich, Bavaria, Germany

Ten titulek nelže. Do Mnichova je možné dorazit letecky, vlakem, autem, autobusem, kdo chce na kole nebo pěšky - a taky na voru.

Na voru do Mnichova dorazíte z města Wolfratshausen, které se nachází asi 30 km na jih. Ten vor není žádná hračka. Je složen z osmnácti smrkových klád o délce přes 15 metrů. A protože si jízdu chceme jaksepatří užít, jsou na něm lavice k sezení, záchod, převlékárna (to pokud chcete skočit do studené vody řeky Isar - já jsem to s velkým strachem zkusil a nebylo to tak hrozné, jak jsem se obával - ale byl červenec) a kapela.

Kapela je buď malá bavorská dechovka, nebo trochu tvrdší band s kytarou a bicími, podle náhody, na jaký vor se dostanete. Ale obě kapely fušují do repertoáru svého protivníka, takže o zábavu je postaráno.

Vor líně plyne po řece, zastaví jen jednou, u pravé bavorské hospody. Ale to není jediné místo na posilnění - pivo, klobásy, sekaná zvaná "Leberkas" a grilované maso jsou součástí zážitku z cesty. Oživením je několik šlajsen, po nichž se vor sune majestátně, pomalu nabírá rychlost, aby se nakonec vnořil do nižší hladiny řeky pod šlajsnou, vzdul mohutnou vlnu a k nadšení osádky ohodil vpředu sedící. Nejvyšší ze šlajsen překonává výškový rozdíl 18 metrů!!!

Když dojedete do Mnichova, neodcházejte hned pryč. Když ještě půl hodiny vydržíte, zjistíte, že váš vor.....už není. Byl bleskově rozebrán a hydraulické rameno popadlo každý kmen jako sirku a naložilo ho se vším příslušenstvím na kamion, který vše odváží zpět proti proudu, kde bude vor zítra ráno zase složen a vše začne nanovo. Každý den kromě zimních měsíců. Jednu vadu to má - je beznadějně vyprodáno, takže pokud chcete tento fantastický zážitek zažít, musíte už teď rezervovat na rok 2019!

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

The headline is not wrong. You can reach Munich by plane, by car, train, bus, on the bike or walking if you are sporty - and on the log raft.

The latter can be done from Wolfratshausen, a small city located some 30 km South from Munich. The raft is massive. Eighteen spruce logs, each more than 15 meters long. With full comfort - you find here benches to sit on, a toilet, an exchange room for those who wish to swim (I tried, and water was by far not as cold as I was afraid, in July...).

And a music band, naturally, either a Bavarian brass band, or harder band with guitar and drums, but both play more or less the same and they do it well, so you won´t be bored at all.

The raft flows slowly on the river Isar, clean and young, arising just few dozens of kilometers upstream from the Alpine rocks. It stops only once, of course next to a large Bavarian pub. But you for sure get phenomenal refreshment direct
on the raft - beer, local sausages and famous minced "Leberkas" as starter, and rich barbecue later. The trip gets more dramatic when the raft flows through several slides - each slide starts slowly, silently, gets quicker and quicker, and ends with a huge splash of water which spills front rows of passengers. One of the slides is 18 meters high!!!

When you reach Munich and your trip comes to the end, do not leave immediately. If you stay for another 30 minutes, you´ll see that your raft...does not exist any more. It has been dismantled, a hydraulic arm grabbed each log as a safety match, and put all logs and other amenities on the camion which will bring all upstream, to re-assemble the raft the following morning. Day by day, except of winter break. Hopelessly sold out, so if you wish to live this fantastic experience, book now for the year 2019!

Luzern, Švýcarsko - Lucerne, Switzerland

Švýcarsko je nesporně turistickým rájem. Zásluha za to jde na konto úžasných horských scenérií, štítů, jezer, potoků, vodopádů a červených vlaků obratně se mezi nimi sunoucích.

Pokud jde o města a místa, je Švýcarsko zemí velmi drahou a - pokud nesouhlasíte, zkuste chvilku nekřičet - trochu nudnou. Luteránsky strohá země, kde vše je perfektně srovnané, zastřižené, naleštěné, tak říkajíc "optimalizované", nesvádí k výjezdům do předražených  měst. A tak zůstanou Curych a Ženeva pro dnešek stranou mého zájmu.

Jsou výjimky. Města v italském kantonu Ticino, hlavní město Bern, a z mého pohledu zejména hlavní město švýcarského katolicismu Lucern. Má vše, co má město ve Švýcarsku mít - jezero a horské štíty nad ním, čistočistou řeku, katedrály, kasino, promenádu, obchody a - uvolněnou atmosféru, kterou v nedalekém Curychu nenajdete.

Koupili jsme zde nedávno firmu. Její kancelář je 50 metrů od břehu Lucernského jezera (tak se mu říká, ale jeho správné jméno je Vierwaldstaettersee, přeloženo Jezero čtyř lesních měst, není to krásné jméno?). Mimochodem podívejte se na mapu a diskutujte, jaký má tohle jezero tvar - znáte ty nafukovací reklamní hubené panáky, kteří se bortí a zase narovnávají podle toho, jak spolu bojují vítr a jejich ventilátor? Tak já tam vidím tohle.

A hlavně už přijeďte.......

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Nobody doubts that Switzerland is a touristic paradise. The merit for it goes to awesome mountain sceneries, lakes, brooks, waterfalls, and red trains swiftly moving between them.

Swiss cities are extremely expensive and - don't shout immediately - a bit boring. Sober lutheranian history combined with an absolute order where all is perfectly clean, cut, polished, 'optimized' so to say does not invite to visits to overrpriced towns. Therefore, let us leave Zurich or Geneva aside for today.



Kapellenbruecke - Luzern

There are exceptions. Italian canton Ticino, capital Bern, and - my opinion - capital of Swiss catolicism Lucerne. Lucerne has all it shall have - lake with mountains above it, superclean river, cathedrals, casino, lake promenade, shops and - relaxed atmosphere you don't find in nearby Zurich.

We've recently bought a business here, and have an office just 50 meters from the shore of Lucerne Lake. Locals call it this way but its correct name is 'Vierwaldstattersee', or Lake of four forest towns. Beautiful name isn't it? By the way - take a map and watch this lake on it. Do you know those inflattable thin dummies which collapse and re-erect following the fight of their fans and outside wind? This is what I see.

But first of all - come already.....

Rothenburg ob der Tauber, Německo - Rothenburg ob der Tauber, Germany

Od Bambergu, kam jsem vás vzal před měsícem, není Rothenburg daleko. Asi 100 kilometrů na jihozápad územím, kterému v Německu říkají "romantická cesta" (Romantische Strasse). Nejdete jej na spojnici mezi městy Wurzburg a Ulm.

Rothenburg je malé město sevřené středověkými hradbami, uvnitř nichž se nachází velmi kompaktní městský celek s hrázděnými měšťanskými domy, bohatými kostely a ulicemi s kočičími hlavami.
Je to město historické, jak napovídá i archaická předložka v jeho názvu.

Sněhové koule - Snowballs

A je to město kavárenské. Kaváren je tu jako máku a je nesmysl dát si zde kávu bez toho, abyste si k ní koupili sněhovou kouli. Že je léto? Žádný problém, v Rothenburgu nad Tauberem mají sněhové koule pořád! Malé, střední, velké, bílé, světle i tmavě hnědé, po jedné do ruky i v krabici po šesti, prostě co se do vás vejde a podle toho, jaké čokoládě na povrchu dáváte přednost. Na první pohled vypadá jedna střední koule nezkonzumovatelně, ale s ulehčením mysli i žaludku zjistíte, že její těsto není ani tučné, ani příliš sladké, a že bylo v syrovém stavu tenkým piškotovým hadem, ze kterého byla uvinuta koule.

V Rothenburgu můžete strávit hodinu a půl nebo den a půl, v obou případech si odpočinete od stresu, zpomalíte a ukončíte den s pocitem báječného odpočinutí.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rothenburg is not far from Bamberg where I took you a month ago. Some 100 km South-West through the countryside they call 'Romantic Road' (Romantische Strasse) in Germany. You find it between bigger cities Wurzburg and Ulm in Bavaria. Btw you already know that if you do not want to upset locals, you shall call this region 'Franken', don't you?

Rothenburg ob der Tauber is a small town behind medieval fortifications, with beautiful Town Hall, rich merchants'  houses, catholic churches and streets with cobblestones. A historical city, as the archaic preposition in its name indicates.

It is, first of all, a City of Cafés. They are many, and you won't fancy their coffee properly if you don't take a snowball with it. What? Snowballs in summer? No problem, snowballs are always available in Rothenburg! Small, medium, large, white, light and dark brown, depending on which chocolate you prefer. A mid-size snowball looks unconsumable at first glance, but soon you find that it is neither oily nor too sweet, and that the dough inside was originally a thin snake which was knit into a ball.

No matter if you spend an hour and half, or a day and half in Rothenburg; in both cases you slow down, get free of stress, and end your day with the feeling of complete relaxation.

Krakow, Polsko - Krakow, Poland

Z Telgártu, kde jsme byli včera, je do Krakova kousíček. Pokud máte soukromé letadlo. Pokud ne, musíte objet Vysoké Tatry a potom projet slavnou silnici, která pod důvěrným názvem "Zakopianka" vždy byla postrachem řidičů ploužících se oblastí Malopolska nekonečně dlouhými vesnicemi  v proudu kamionů, koňských povozů a příručních vozíků se železným šrotem.

Mnohé se změnilo v minulých deseti, dvaceti letech, Zakopianka se významně zrychlila a Krakov sám se stal díky nové dálnici A4 městem snadno dosažitelným z jakéhokoli koutu Evropy.

Krakov je super. Město bylo ušetřeno před zničením válečnou vřavou, a tak dnes představuje okouzlující kombinaci středověké historie, renesance, znovu se objevujícího genia loci židovské čtvrti a promenády okolo řeky Wisly. Ztrátou času není ani návštěva louky, na kterou návštěva papeže Jana Pavla II, rodáka z nedalekých Wadowic, přilákala ještě za komunistického režimu milion lidí.

Pěší zónu mezi Mariánským náměstím a hradem Wawel můžete procházet opakovaně a vždy najdete něco nového. Pokud jste unaveni procházkami, posaďte se do jedné z restaurací a objednejte si "pierogi" - jídlo svou jednoduchostí naprosto fantastické.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------



The distance from Telgárt which we visited yesterday to Polish Krakow is very short. With a plane, indeed. Shouldn't you be owner of a private jet, you have to drive around High Tatras and then take the road with a lovely pet name 'Zakopianka' - a nightmare of all drivers who had to stop and go in never ending queues through long villages full of camions, horse chariots and double-wheels with scrap iron.

Well, much changed in last years. Zakopianka is modernized and much quicker now, and the city of Krakow, difficult to access in the past, is thanks to modern motorway A4 reachable from the German-Polish border in few hours.

Krakow is super! The city was saved from WWII destroyment, and shows an awesome combination of medieval history, renaissance, re-appearing genius loci of the ancient Jewish quarter, and people who enjoy the promenade along the Wisla (Vistula) river. You will not find loss of time visiting the meadow which, still under communist regime, collected more than 1 million people who came to listen to the prayer given by Pope Jan Pawel II., born in the neighbourhood village of Wadowice.

You can scroll up and down the pedestrian zone between Maria Square and Wawel Castle, and find something new every time. Tired by walking, sit down in one of the restaurants and order 'pierogi', a dish which combines rural simplicity with high cuisine 'rafinatesse'.

Telgárt, Slovensko - Telgárt, Slovakia

Ptáte se, proč čest stát se prvním slovenským příspěvkem nepřipadla Bratislavě coby kdysi královskému městu Uherska, Košicím díky skvělému gotickému chrámu, srdci Slovenska Banské Bystrici nebo památkám UNESCO Bardejovu, Kremnici, Spišskému hradu? Proč byl vybrán a co to vlastně je Telgárt?

Víte, že píšu o místech svého srdce, a tím Telgárt je. Takže nejprve jméno. Kdo má starší mapu, která pamatuje socialistické Československo, Telgárt nenajde. Byl přejmenován na Švermovo a tím přisouzen komunistckému vlastenci, odbojáři nebo zrádci, úsudek si udělejte sami. Po revoluci se opět stal Telgártem.

Nachází se na konci údolí horního Hronu, nedaleko pramene této řeky. Telgárt sám vám nenabídne nic mimořádného, je to vesnice bez vetších pamětihodností. Co mimořádné je, je okolí. Umístěn pod posvátnou Královou Holou, na kterou si dobře trénovaný jedinec může odsud za 2 hodinky vyklusnout, je Telgárt ideálním výchozím bodem do Tater Vysokých i Nízkých, do Slovenského ráje, Prielomu Hornádu nebo Dobšinské ladové jaskyně. Milovníci železnice sem musejí vyrazit za prozkoumáním sloveského Semmeringu, lyžaři najdou dost dobrý kopec. A najkrajšie stromy sú na Horehroní, jak víme z písně populární slovenské zpěvačky.

Přiložené fotografie byly pořízeny na jih od Telgártu, v turisticky méně známé, ale fascinující  oblasti zvané Muráňska Zdychava. Nádherná příroda, hluboké lesy, pitná voda v potocích (aspoň já ji piju a nic mi není), a města Revúca a Tisovec, která poskytnou zázemí a levné občerstvení, jsou rájem klidu a místem, kam se můžete uchýlit k dosažení vnitřního klidu.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

You probably wish to know why the honour to be the first Slovak item in my blog did not go to Bratislava, ancient capital of Hungarian kingdom and today's capital of Slovakia, or to Košice to celebrate its fantastic gothic cathedral, or to the heart of Slovakia Banská Bystrica, to UNESCO cities Bardejov or Kremnica, or to Spišský hrad? Why and what even is Telgárt?

You know I write about places where my heart stays, and Telgárt is one of them. So its name first. Should you have old map which remembers socialist Czechoslovakia, you don't find this name on it. It was re-named to Svermovo (Jan Sverma was a communist idealist, war partisan or one who betrayed his mates, you can choose one of these). After the anti-communist revolution, Telgárt got its previous name again.

Telgárt is located on the top of river Hron valley, not distant from the source of this magic river. The village does not offer much remarkable. What is exceptional is the nature around. Telgárt is located below Králova Hola, mythic Slovak mountain, which a well-trained individual shall climb in 2 hours. It is an ideal point to reach High and Low Tatras, Slovak Paradise and the gorge of Hornád river, or the ice cave of Dobšiná. Trainspotters come here to find Slovak 'Semmering', skiers find nice slope to ski.

Attached photos were taken South from Telgárt, in less touristic but affascinating region called Muráňska Zdychava. Deep forests with potable water in forest brooks are ideal place for relax and search for internal balance. Cities of Revúca or Tisovec are not large or well-known but give you logistic support and cheap refreshment.